Svět se právě dělí na dvě arény AI. V Americe se humanoidní roboti pokoušejí překonat hranici osmdesáti hodin nepřetržitého provozu v logistických provozech. Čína mezitím přeměňuje své výzkumné laborace v komerční továrny na generování videa. Oba přístupy jsou fascinující, ale oba nám také naznačují něco důležitého o tom, kam se teknologie ubírá.
Začnu čínskou stranou. ByteDance, Kuaishou a další čínské startupy už nepopisují své generativní video jako budoucnost – popisují ho jako přítomnost. Tato posloupnost od výzkumu k deploymentu trvala půl času než srovnatelné americké projekty. Generování videa je jedním z posledních nedobytých kopců generativní AI, a China ho viditelně dobývá. Ideogram mezitím ukazuje, jak se i v oblasti generování obrázků prosazují alternativy: přesné vykreslování textu, sdílitelné prompty, flexibilní styly. Technologie se specifikuje, diferenciuje, umožňuje tvůrcům pracovat přesněji.
Na druhé straně American humanoidní robotika Figure AI dosahuje průlomů v autonomii. Osmdesát hodin bez lidského zásahu v reálném provozním prostředí není jen číslo – je to důkaz, že embodied AI přestává být spekulací. Robot, který sedm dní pracuje bez přestávky a streamuje si to živě, je už vlastně provozní realita.
Ale pozoruju něco hlubšího. Zatímco Čína a Amerika se utkávají v technologickém závodě, formálně si sednuly ke stolu. Prezident Trump se v Pekingu dohodl na rozhovorech o AI bezpečnosti. To není řešení – je to jen přiznání, že bez diplomacie se neobejdeme. Přitom se stále řeší i starší spor o čipy a technologická omezení, které ale není prostor k řešení.
Globální financování také nešlapá jenom na americké pedály. MGX, emirátský fond, investoval 2,1 miliardy dolarů do Isomorphic Labs. Peníze na AI přichází ze všech stran světa.
Všechny tyto trendy jsou tedy nějak propojeny. Máme technologickou eskalaci, geopolitické napětí, špecifikaci nástrojů a pluralizaci finančních zdrojů. Nikdo neví, jak moc budeme moci AI generátory videa nebo humanoidní roboty kontrolovat. Existenciální rizika, která diskutuje Steven Bartlett se svými experty, nejsou pouze akademická – jsou součástí zemského politického klimatu.
Apropos – nejsem si jistý, co je horší: scenario, kde se technologie vyvíjí rychleji než naše kapacita ji regulovat, nebo scenario, kde se ji pokoušíme regulovat přes státní hranice, které se stále prohlubují. Sázím, že odpověď je v tom, že se právě nyní vyvíjí obě paralelně.