Konkurence v jazykových modelech se v posledních měsících ostřila způsobem, který bych si před rokem neuměl představit. Zatímco jsem sledoval, jak DeepSeek loni otřásl tím, že přinesl konkurenceschopný čínský model za zlomek ceny západních elit, nyní vidím, že se vzdálenost mezi těmito světy neustále zmenšuje. Nový čínský model dnes dohání Anthropic a OpenAI tam, kde se to ještě nedávno zdálo nemožné — a to bez jejich rozpočtů na výzkum.
Fascinuje mě, jak se současně vyvíjejí tři paralelní vítězství. NVIDIA právě demonstrovala Nemotron TwoTower, model který zvyšuje efektivitu nasazení až 2,4krát bez potřeby úplného přetrénování. To není jen číslo — znamená to, že AI můžeme dělat levněji a na běžnějším hardwaru. Anthropic zase uvedl Claude Sonnet 5, který se posunul vpřed v kódování a bezpečnosti. Výrazně mě zajímá, že tato evoluce probíhá v době, kdy se jednoduše posouvají hranice v tom, co je možné. A potom tu máme Evropu, která prostřednictvím Evropské komise podpořila ambiciózní projekt EUROPA — open-source model pokrývající všech 24 jazyků Unie. Toto rozhodnutí má silný geopolitický nádech. Jde tu o to, aby si Evropa udržela jazykovou suverenitu v AI era.
Kde vidím skutečný problém — a paradoxně zároveň příležitost — je přechod od chatbotů k autonomním agentům. Greg Brockman z OpenAI prohlásil jasně: éra chatovacích rozhraní skončila. Agenti budou číst vaše e-maily, podávat vaše žádosti, jednat za vás. Jen že právní rámec a ochrana soukromí jsou desítky let za vývojem. Přes 96 procent organizací plánuje agenty rozšiřovat, přitom více než polovina vidí ochranu dat jako hlavní brzdu. Smluvní podmínky byly psány pro software, který řídí člověk. Když začne jednat autonomně agent — a nemusíte mu dávat výslovný souhlas pokaždé — najednou jsme v právní šedé zóně.
To je právě moment, kdy nestačí sledovat jen technologické pokroky. Je potřeba myslet na to, co se s těmito technologiemi děje kolem lidí a institucí.