Diogo Almeida patřil k lidem, kteří ChatGPT doslova vymysleli, a přesto byl výsledkem podle všeho zklamaný natolik, že se pustil do vlastního modelu s jiným přístupem. To je samo o sobě zajímavější signál než jakýkoli benchmark – když někdo zevnitř OpenAI usoudí, že cesta, na které se dnes staví většina velkých modelů, není ta správná, stojí za to se ptát proč. Podrobnosti o jeho novém modelu se teprve vyjasňují, ale nadšení vývojářů, o kterém se mluví, naznačuje, že nejde jen o další doladění RLHF, na jehož vzniku se sám podílel.
Podobně tiché, ale o to zajímavější je dění kolem čínského startupu založeného profesorem z Tsinghua University. Firma vznikla letos v únoru a bez velkého humbuku dosáhla hodnoty přes 1,4 miliardy dolarů díky investici 400 milionů. V době, kdy americké laboratoře soutěží v tiskových konferencích a miliardových kolech s fanfárami, je nenápadnost čínského přístupu skoro nápadnější než čísla samotná. Ukazuje to, že kapitál do LLM byznysu proudí i mimo hlavní mediální ring, a že čínský AI ekosystém si buduje vlastní hodnotové řetězce bez potřeby schvalování od Sillicon Valley.
Druhá linie dneška se točí kolem agentů, a tady vidím jasný posun od experimentování k infrastruktuře. Firmy potřebují agenty spouštět bezpečně – proto řešení jako sandboxy na AWS Lambda MicroVMs, které izolují agenty s přístupem k citlivým systémům. Google zase přesunul svého agenta CC z osobní produktivity k rodinnému provozu – sdílené kalendáře, e-maily, úkoly. Je to malý krok, ale ukazuje trend: agenti přestávají být nástrojem jednotlivce a stávají se koordinátorem pro skupiny lidí, ať už v týmu, nebo v domácnosti. A když k tomu přidáme zprávu, že agenti už tvoří významnou část internetového provozu, je jasné, že weby a e-shopy budou muset přemýšlet, jak svůj obsah strukturovat primárně pro stroje, ne pro lidi. Data VB Pulse navíc ukazují, že firmy stavějící na agentní platformě OpenAI mnohem častěji skutečně nasazují vlastní produkty než ty, co používají Anthropic – rozdíl v enterprise adopci, který stojí za sledování, protože může rozhodnout, kdo bude v příštích dvou letech dominovat B2B trhu s agenty.
Apropos rizik – kalifornský guvernér Newsom nechal prověřit možnosti nové regulace AI a nevylučuje ani mechanismus „vypínače“, zatímco šéf Anthropicu volá po globálním zpomalení tempa vývoje. Je paradoxní, že firma stavějící agentní platformy zároveň varuje před závodem, který sama pohání. Otázka, kterou si kladu, zní: dokáže regulace držet krok s tempem, jakým agenti pronikají do domácností, firem i internetové infrastruktury, než se stanou příliš zakořeněnými na to, aby šlo cokoliv účinně zpomalit?