Politika a byznysmen dnes vypadají jako trvalé союzníci v tom, co se týče AI. Trump zrušil své vlastní nařízení o bezpečnosti AI poté, co se s ním spojili Musk, Zuckerberg a Sacks — a teď má CIA a NSA na stůl devět miliard dolarů na to, aby si obstály v technologickém závodě. Je to zajímavý moment. Dochází zde k přeměně: regulace se odsunuje stranou, aby mohla vítězit rychlost a kapacita.
To, co se děje v Bílém domě, se odráží v korporátním světě mnohem praktičtěji. Walmart už vidí konkrétní výsledky od svého AI agenta Sparky — zvýšeným průměrem objednávek a lepšími rozhodnutími v logistice. Není to jen o technologickém posunu; jde o skutečné peníze. Agenti nejsou už experimentem, který si firmy zkoušejí na okraji. Jsou to nyní operační vyvěšovadla v podnicích, které existují proto, aby vydělávaly. Apropos, GitHub se zase potácí — pod Microsoftem sice rostl, ale jeho infrastruktura selhávala přesně v okamžiku, kdy se příští generace vývojářů orientuje na konkurenty. Výpadky jsou luxusní problémy v tom smyslu, že signalizují poptávku, kterou si nemůže dovolit ignorovat.
Na mnohem ambicióznější úrovni se děje něco zajímavého s fyzickou AI. Google a FANUC nasadili tisíc robotů v průmyslu — nejde tu jen o efektivitu, jde o škálovatelnost autonomie. Stejně tak Google na svém I/O představil Gemini Omni Flash, model, který se posouvá dál než jen generování videa. Když můžeš zpracovat text, fotografie, video i zvuk v jednom modelu, počítač začíná myslet trochu jako člověk — nebo aspoň se tvářit, že to dělá.
To všechno spolu ale existuje v určitém napětí. Miliardáři vyhráli bitvu s regulací, zatímco části MAGA základny — tradičně konzervativní — by chtěly bezpečnost. Nikdo pořádně neví, co se stane, když budeme mít výkonnější AI systémy bez kontroly, zvlášť ve vojenských a zpravodajských rukou. Otázka zní: jsou devět miliard dolarů pro CIA a NSA znakem vítězství inovace, nebo признак toho, že začínáme dělat rozhodnutí bez důsledného uvažování?