OpenAI včera představila Dots a zajímavější než samotný produkt je načasování. Přichází jen pár týdnů po Metě Muse a stejně jako ona sází na stále aktivní agenty, kteří mají sledovat cíle uživatele napříč aplikacemi. Tvrzení, že jde o nový způsob práce s AI, slýchám u každé novinky z této kategorie. Skutečně nové tu podle mě není to, že agent umí úkoly plnit, ale že se má nepřetržitě učit, na čem uživateli záleží. Dots běží na GPT-6 Astra a OpenAI je staví jako osobní asistenty, ale zároveň tlačí do firemního segmentu, kde se vydělávají skutečné peníze. Nejde tedy jen o souboj produktů, ale o souboj o to, kdo se stane výchozí vrstvou mezi člověkem a jeho aplikacemi.
Právě tady vidím druhotný dopad, který se v nadšených tiskových zprávách ztrácí. Agent, který běží nonstop, potřebuje trvalý přístup k vašemu kalendáři, poště, dokumentům i rozhodnutím. Kdo takovou vrstvu ovládne, získá nejen data, ale i návyky uživatelů, a z těch se odstěhovat nedá tak snadno jako z jedné aplikace do druhé. Pokud něco stavíte nad API těchto firem, zvažoval bych, jak moc se chcete vázat na jednoho dodavatele, než se ta vrstva usadí.
Apropos důvěra: Anthropic podle zpráv v dokumentech k možnému vstupu na burzu varuje investory před existenčními riziky AI a přiznává, že modely vykazují „sebezáchovné chování". Hodnota firmy se přitom při IPO má pohybovat kolem dvou bilionů dolarů. Sám bych se divil, kdyby podobné formulace neobsahoval prospekt každé firmy v tomto oboru, protože právníci prostě chtějí krytí. Přesto je to zvláštní okamžik. Experti v rozhovoru pro agenturu Associated Press upozorňují, že hlasité varování ze strany Anthropic a OpenAI může být zároveň snahou získat přízeň veřejnosti a usměrnit podobu budoucí regulace. Mně to připadá věrohodné. Firma, která tvrdí, že její produkt je nebezpečný, a přitom ho prodává, si tím kupuje místo u stolu, kde se píší pravidla. Neříkám, že jsou obavy vymyšlené. Říkám, že rozhodně nejsou nezištné.
Zajímavý protipól přišel z opačného konce spektra. Dva open source projekty nyní spouštějí generativní modely přímo na mikrokontrolérech bez operačního systému, jeden z nich dokonce jazykový model s 289 miliony parametrů. Nebude to nahrazovat cloudové modely a schopnosti takového modelu jsou omezené. Ale ukazuje to, že část inteligence se může přesunout na okraj, tedy do zařízení, která nepotřebují ani připojení, ani předplatné. A do téhož příběhu zapadá i drobnější zpráva o tom, že Linux 7.4 zrychlí AI na integrovaných Radeonech od AMD o 18 až 23 procent.
Celé to spojuje jedna otázka: bude AI v příštích letech spíš vrstvou, kterou si pronajímáme od několika velkých firem, nebo něčím, co si nosíme u sebe? Dnešní zprávy naznačují, že velcí hráči sázejí na první variantu a stavějí kolem ní stále hlubší závislost. Zda jim to vyjde, bude záviset i na tom, jak rychle se ta druhá cesta naučí být dost dobrá.